Lakomec
Lakomec – Molière
LITERÁRNÍ TEORIE
Literární druh a žánr:
drama, komedie, veršovaná hra
Literární směr:
klasicismus, poprvé uvedeno 1668 v Paříži; typické rysy klasicistního dramatu – jednota místa, času a děje, důraz na rozum, mravní ponaučení, inspirace antikou
Slovní zásoba:
jazyk je spisovný, místy archaický, bohatý na ironii, sarkasmus, slovní hříčky, dialogy, monology, využití přímé řeči
Figury a tropy:
ironizace, hyperbola (přehánění lakoty), přirovnání, metafora, satira, opakování, komické situace, karikatura
Rytmus, verš, rým:
psáno převážně v próze, některé pasáže ve verších; rytmus určen střídáním dialogů a monologů, rým v původním francouzském znění
Vypravěč (lyrický subjekt):
žádný vypravěč, děj je tvořen replikami postav
Stylistická charakteristika textu:
živé dialogy, vtipné repliky, slovní hříčky, ironie, satira, jednoduché i složitější věty, důraz na komiku a charakterové rysy postav
Postavy:
- HARPAGON: hlavní postava, lakomý, podezíravý, starý muž, posedlý penězi
- CLÉANTE: Harpagonův syn, zamilovaný do Mariany
- ÉLISE: Harpagonova dcera, miluje Valéra
- MARIANA: chudá dívka, miluje Cléanta
- VALÉR: miluje Élise, pracuje u Harpagona
- FROSINA: dohazovačka, vychytralá
- SLUŽEBNICTVO: komické postavy, přispívají k zápletkám
Děj:
Harpagon je posedlý penězi a chce výhodně provdat a oženit své děti, aniž by utratil jediný sou. Cléante miluje Marianu, kterou si chce Harpagon vzít sám. Élise miluje Valéra, který pracuje u Harpagona. Harpagonova truhla s penězi je ukradena, což způsobí zmatek. Nakonec se vše vyřeší, děti si mohou vzít své milé a Harpagon dostane zpět své peníze.
Kompozice:
chronologická, pět dějství, jednota místa (Harpagonův dům), času a děje
Prostor a čas:
Paříž, Harpagonův dům, 17. století
Význam sdělení (hlavní myšlenky, motivy):
kritika lakoty, chamtivosti, pokrytectví, zesměšnění lidských slabostí, důraz na rozum a morálku, motivy: peníze, láska, rodina, přetvářka
LITERÁRNÍ HISTORIE – společensko-historické pozadí vzniku
Dobové vnímání díla a jeho proměny:
v době vzniku velmi úspěšné, dodnes patří k nejhranějším komediím, inspirace pro další autory, často adaptováno
Dobová kritika díla a její proměny:
zpočátku kritizováno některými konzervativci pro zesměšnění vážených vrstev, později uznáváno jako vrchol komediálního žánru
Aktuálnost tématu a zpracování díla:
nadčasová kritika lidské chamtivosti, stále aktuální, komediální zpracování oslovuje i dnešní publikum
Srovnání s vybraným literárním dílem:
srovnatelné s dalšími Molièrovými komediemi (Tartuffe, Zdravý nemocný), nebo s Gogolovým Revizorem (kritika lidských slabostí)
Známí autoři stejné doby a spojení s autorem:
- Jean Racine (klasicistní tragédie)
- Pierre Corneille (klasicistní drama)
- Charles Perrault (pohádky, klasicismus)
- Jean de La Fontaine (bajky, klasicismus)
- Voltaire (pozdější osvícenství, navazuje na klasicismus)